Vzpoura Proti Greendealu

Napsal: Mirek Žáček

V současné době se čtenáři často potkávají v médiích s titulky na téma vysychání řek. Jen
namátkou uvádím několik z nich:
„Vlny veder způsobují vysychání řek a vodních toků napříč kontinenty. Závislé jsou na
nich miliony lidí“
„Na Rýně mají lodě problémy, z Pádu je potůček. Vysychání řek hrozí i v Česku, říká
hydrolog Daňhelka“
„Sucho v Číně způsobilo vyschnutí řeky Jang-c’-ťiang, což vyvolává nedostatek elektrické
energie“

Pochopitelně se hledají příčiny těchto vysychání řek a není těžké uhodnout, kdo je
označován za viníka. Samozřejmě je to globální oteplování v důsledku zvýšené
koncentrace oxidu uhličitého z emisí, viz např. komentář CNN: „Klimatická krize
způsobená lidskou činností podporuje extrémní počasí po celém světě, což má dopad nejen
na řeky, ale také na lidi, kteří jsou na nich závislí – ať už kvůli pitné vodě, zavlažování
plodin, energii nebo přepravě zboží.“

A co takhle se podívat do starých kronik?

Byl velmi suchý podzim v Anglii, takže dne 15. října muži, děti i koně řeku Temži i
v Londýně mezi mostem a Towerem (hrad na levém břehu Temže) přecházeli a voda pod
mostem jim sotva ke kolenům dosahovala.

(R. Henning, rok 1114)

Byla mimořádná sucha a vedra po celé Evropě; řeka Rýn byla v Alsasku vyschlá téměř
zcela.

(R. Henning, rok 1130)

Roku 1693 byla jest suchota veliká v Čechách, že v Praze bředli přes řeku lidé a byla ta
voda zelená všechna jako tráva.

(Václav Krolmus, rok 1393)

Neobyčejné sucho, mnoho řek zcela vyschlo.

(R. Henning, rok 1400)

Vyschly potoky a řeky, suchem trvajícím tři měsíce takovou měrou, že bylo možné jimi procházeti.

(František Augustin, rok 1533)

„Sucho tohoto roku bylo připisováno kometě; vyschly všechny řeky a na mnoha místech
byli lidé nuceni chodit pro vodu až 6 mil cesty. Mnoho lidí i dobytka zahynulo.“

(František Augustýn, rok 1665)

„Velmi horké a suché léto po celé střední Evropě a v Anglii; v Rakousích, Čechách a
Uhrách vyschly prameny a řeky.“

(R. Henning, rok 1966)

Udrželo se trvalé sucho. V měsíci červnu a červenci panovalo tak neobyčejné sucho, že
všechny potoky vyschly a Labe mělo velice nízkou vodu; pak se dostavila drahota a hlad.

(František Augustin, rok 1726)

To byly ukázky z kronik uvedených v knize autorů Svobody, Vašků a Cílka „Velká kniha o
klimatu zemí koruny české z roku 2003.“

K zaznamenávání nízkých stavů vody dříve sloužily tzv. hladové kameny. Nejznámější
hladový kámen v Česku je na Labi v Děčíně. Nejstarší zápis na něm je z roku 1616, jiný je
z roku 1874. Nejvýraznější je německý nápis „Spatříš-li mne, plač“ z roku 1904. V roce 1904
mělo Labe v těchto místech pouhé čtyři metry na šířku a hloubku 20 centimetrů!
Téma sucha je rozsáhle popsáno i v publikaci „Sucho v českých zemích: minulost,
současnost, budoucnost“ od autorů Brázdil, Trnka a kolektiv (2015). I zde jsou záznamy ze
starých kronik, tak už jen jednu na ukázku:
Zle bylo v létě o melivo. Potoka takřka vyschly a na řekách Mži, Labi a Vltavě atd. málo vody.
Pod jezem každým suchou nohou malé dítě přešlo.

(Václav Krolmus, rok 1834)

Jak mohou čtenáři vidět, není vysychání řek nic nového a v historii proběhlo mnohokrát. A
určitě v dobách výše uvedených nebyly koncentrace oxidu uhličitého vysoké jako dnes.
Zkrátka přírodní cykly fungují stále a budou fungovat i v budoucnosti bez ohledu na to, zda tu
lidé budou nebo nebudou.